Firemní přitažlivost díl osmý - Pohádková zahrada a západ slunce
Firemní přitažlivost díl osmý - Pohádková zahrada a západ slunce
Když se Nobu ráno probudil, což se mu vůbec nelíbilo, jelikož bylo teprve 5:30. V tuhle hodinu přece všichni normální lidi, nebo alespoň on, ještě spí. Jenomže Nobua probudil nějaký hluk.
S dost špatnou náladou se tedy nakonec vyškrábal z postele, když si uvědomil, že je v té posteli vlastně sám. Samozřejmě, kdo jiný by tady mohl dělat hluk když tady bydlí sám jen s Yusukem.
Sakra, to se snad zbláznil?! Proč vstává tak brzo a proč dělá takový rámus. Asi mu budu muset ještě vysvětlit, že v den volna se nevstává za svítání.
Rozrazil dveře a šel za zdrojem hluku a hned ho našel v kuchyni. Yusuke tam stál jen v košili od pižama a zástěře jak vaří snad tunu různých pokrmů. Nobuův mírně rozladěný rozespalý výraz ve tváři vystřídal výraz naprosto nechápavý. Nobu prostě tak nějak nedokázal pochopit proč tady Yusuke v půl šestý ráno vyvařuje jak pro zájezd turistů. Navíc je tak zabraný do práce, že si ani nevšiml, že kousek za ním stojí Nobu a všechno pozoruje.
Nobu se opřel o rám dvěří do kuchyně a pobaveně sledoval chvilkami zmateně pobíhajícího Yusukeho. No nemohl, říct, že by to nebyl krásný pohled. Až na tu košili a zástěru na sobě vlastně nic neměl, což také velice ocenil ve chvílích kdy se Yusuke pro něco skláněl do lednice. Ještě nějakou chvílí jen tak stál a užíval si toho krásného pohledu, když už to nevydržel a zrovna ve chvíli kdy se Yusuke s naprosto soustředěným pohledem zastavil u kuchařky a něco tam studoval a nevěřícně nad tím kroutil hlavou, ho Nobu objal kolem pasu a lehlce ho políbil na krk. Což bohužel nebohému Yusukemu způsobilo naprostý šok a chvilkovou zástavu srdce, jak něco takového nečekal.
„Ááááááááááá!“
„Můžeš mi říct co to tady tak brzo ráno vyvádíš a proč tady tak šíleně vyvařuješ? To si tady hodláš otevřít veřejnou vývařovnu? Jelikož to je snad jediný důvod proč bys měl vařit takovou spoustu jídla.“
Když už se konečně vzpamatoval z toho šoku, otočil se Nobuovi v náručí objal ho kolem krko a věnoval mu polibek a popřál mu dobré ráno ale hned se zase z jeho náruče vymanil a pokračoval ve vaření. Což se Nobuovi vůbec nelíbilo. Nejradši by z něj okamžitě strhl tu zástěru a košili a pomiloval se s ním. A bylo by mu úplně jedno, že jsou v kuchyni. Spíš naopak docela ho tato představa lákala. Jak to tak vypadá Yusuke ale jeho představu ranního milování v kuchyni bohužel nesdílí.
„Samozřejmě, že nic takového neplánuji. Ale když pojedem na celý víkend pryč tak jsem nám chtěl prostě něco připravit abychom tam už nemuseli vařit. No a nemohl jsem si vybrat co bych měl připravit tak jsem prostě udělal od všeho trochu.“
„No to seš vážně moc hodnej a já opravdu tebou připravené jídlo zbožňuji ale já tam mám kuchaře, kterého už jsem o našem příjezdu informoval, taže bude mít určitě vše již nachystané.“
A jen co to dořekl, tak už toho litoval. Yusukeho naprosto šťasný výraz najednou totiž posmutněl. Měl prostě mlčet a kuchaře odvolat.
„Aha. To jsem nevěděl. Omlouvám se.“
„A-Ale není vůbec proč by ses měl omlouvat. Je to moje chyba měl jsem ti to říct. Víš co? Já tam hned zavolám a řeknu mu, že ho prostě tentokrát nebudu potřebovat. A je to vyřízené. Souhlasíš?“
„Ne to nemusíš. Byla by to škoda když už má vše připravené.“
„Určitě? Mě by to nedělalo žádný problém a myslím, že ani jemu by to určitě nevadilo.“
„Ne ne. To je v pořádku. Mě to vážně nevadí.“
Nobu teď prostě nevěděl co má dělat. On tady s takovu radostí všechno navařil kdo ví v kolik hodin kvůli tomu vůbec vstával. Jediné o čem teď přemýšlel bylo jak mu co nejrychleji zase zvednout náladu. A tak se rozhodl, že prostě od každého ochutná hned teď a pokusí se toho jednoduše sníst co nejvíc.
„No každopadně to všechno krásně voní a navíc mám hrozný hlad takže se do toho pustím. Jen nevím s čím bych měl začít. Všechno vypadá tak úžasně. Hmmmmm no nevim čím mám začít. Asi to jednoduše vemu popořadě, protože si prostě nedokážu vybrat.“
Jen co to dořekl vzal si hůlky a pustil se do toho.
„Itadakimas“
Yusuke chvíli jen zaraženě stál pozoroval jak postupně jídlo mizí a Nobu při tom samozřejmě nešetří chválou. Po chvíli se mu na obličeji zase objevý radostný výraz čehož si Nobu okamžitě všiml a úsměv mu opětoval.
„Jestli si nepospíšíš tak nic nezbyde a nakonec pojedeš hladový. Protože já to jinak všechno sním, jelikož něco tak výborného sem ještě nejedl. Začínám litovat, že jsem toho kuchaře přece jen neodvolal. Mohl jsem si alespoň těch dobrot užívat celý víkend.“
Yusuke se jen smál ale vzal si hůlky a také se s pustil do jídla a oba se cpali skoro až k prasknutí až nakonec snědli skoro celou polovinu veškerého připraveného jídla. Když už konečně Nobu přiznal porážku a prohlásil, že přesto, že je to opravdu výborné už do sebe nedostane ani drobeček a začal mu hned vyhrožovat, že pokud nepřestane takhle vyvařovat tak se z něj za chvíli stane koule, že se nevejde ani do výtahu. Yusuke se tomu jen smál a nakonec se spolu naprosto přecpaní ale šťastní svalili na pohovku před televizi Yusuke se mu okamžitě stulil do náruče a téměř okamžitě usnul. Čemuž se Nobu ani trochu nedivil. Musel vstávat opravdu brzo respektive musel vstávat už v noci aby tohle všechno stihl připravit a i jeho nakonec začal přemáhat spánek a během chvilky usnul také.
Když se nobu, dnes už podruhé, vzbudil bylo něco málo po desátého hodině dopoledne. Opatrně aby nevzbudil Yusukeho vstal a šel připravit vše na cestu. Připravil jak věci pro sebe tak i pro Yusukeho a vše měl za půl hodinky hotové a i když se mu nechtělo ho budit tak přece jen musel pokud nechtě dorazit pozdě.
„Yusuke, Yusuke, musíš vstát. Já vím, že se ti nechce ale musíme už vyrazit.“
Jenomže tu byl malinký problém Yusuke absolutně nereagoval a spal jednoduše dál. Tak to Nobu vyřešil prostě po svém. Převlékl ho do normálních věcí přehodil si tašku s jejich věcma přez rameno a sklonil se pro Yusukeho aby ho mohl vzít do náruče a odnést ho do auta. Yusuke automaticky ze spánku se co nejpevněji přimkl k Nobuovi a obtočil mu paže kolem krku a vesele dál chrupkal.
Nobu se nepřestával divit, jak může spát tak tvrdě. Takhle ho ještě nikdy neviděl. Pomalu s ním došel k výtahu a sjel sním až do garáží, kde ho posadil do auta na místo spolujezdce, připoutal ho a sám si sedl za volant a vyrazil.
Yusuke se pomalu začne protahovat ale když otevře oči tak se nestačí divit. Rozhlíží se zmateně okole sebe ale proste nechápe kde to je. Ne jen že má na sobě kimono, které na sobě měl snad jen jednou za celý život ale navíc leží v obrovské posteli s nebesy ve velké místnosti, kterou ještě nikdy neviděl. Stále se mateně rozhlíží kolem sebe. No musel uznat, že ta ložnice je opravdu nádherne všechno je zde vyrobeno z mahagonového dřeva, včetně postele ve které se právě vzbudil. Je to opravdu nádhnerná místnost vlastně si připadal jak na nějakém hradě nebo zámku nebo nějakém venkovském šlechtickém sídle. Začal přemýšlet jestli snad přece jen ještě nespí a tohle všechno se mu jen nezdá. Protože žádné jiné vysvětlení na to prostě neměl. Protože poslední co si pamatoval bylo, že usínal v Nobuově náruči po tom co se oba tak přecpali, když se snažili sníst co nejvíce jídla, které on sám skoro celou noc vařil. A najednou se zničeho nic probudí úplně někde jinde.
Naproti posteli se otevřeli dveře a do nich vešel Nobu jen ve volném triku s dlouhým rukávem a sportovních kalhotech. Zadíval se na Yusukeho a rty se mu roztáhli v úsměvu a pomalu přešel přez celou místnost až k Yusukemu a sedli si k němu na postel a políbil ho.
„Tak šípková Růženka se nám konečně probudila? No taky už bylo načase, začínal jsem se bát, že prospíš celý víkend.“
„Nobu?“
„Hm“
„Kde to jsme? Já ještě spim? Protože jinak to asi trochu, ne spíš vůbec nechápu.“
„Ne miláčku nešpíš, jsi naprosto vzhůru, jenom jsi jednoduše usnul tak tvrdě, že jsem tě nemohl vzbudit a jelikož už byl čas abychom vyrazili na cestu tak jsem tě jednoduše, místo toho abych se tě pokoušel vzbudit, což bylo nemožné, přenesl spícího ve svém náručí do auta. No a jednoduše si prospal celou cestu.“
„Aha. A kde že to jsme?“
„No i když to tady nevypadá moc Japonsky, tak se nemusíš bát stále jsme v Japonsku a jsme na Okinawě. Je to tu nádherné. Všechno je tady zařízeno v evropském stylu ale z nějaké staré doby ale z jakého století to je, tak to nevim, každopádně když jsem to tady před několika lety viděl nemohl jsem odolat a prostě jsem to musel koupit. Ale nejúžasnější je, jak tady dokázali skloubit naši kulturu s teou jejich.“
„Jo? A kde to vidíš? Je to opravdu nádherné. Úplně všechno ale nic Japonského tady nevidím.“
„No to pochopíš až vyjdeš ven. Okolo domu se totiž rozprostírá nádherná dokonalá Japonská zahrada a uprostřed toho všeho je postaven tento dům. Uvidí bude se ti to určitě líbit tak jako mě a zamiluješ ti to tu. Sice sem moc často nejezdím ale to jen proto, že jednoduše nemám moc času.“
„Hmmmm. Tak jdeme!“
„Co?! Jako teď hned?!“
„Samozřejmě, co se tak divíš?“
„No popravdě jsme myslel, že budeme dělat něco jiného než obhlídku domu a zahrady.“
„Tak to mě mrzí, protože já tu zahradu chci vidět okamžitě.“
Sotva to Yusuke dořekl otočil se na patě vyšel z ložnice. Nobu ho jen se zklamaným povzdechem následoval a během chviličky ho dohonil a vedl ho ven do zahrady.
Sotva vyšli ven zůstal Yusuke s úžasem stát a prohlížel si tu nádheru. Bylo to opravdu kouzelné a kdyby byl malý určitě by řekl, že je to přesně jako z pohádky. Samozřejmě to není poprvé kdy vidí klasickou japonskou zaradu ale ať už jich doteď viděl mnoho, žádná nebyla tak nádherná jako ta ve které právě byl. Nevnímal nic a nikoho a jen se okouzleně procházel a obdivně si prohlížel snad každý keřícek a stromek.
Po nějaké chvíli kdy se procházel po celé zahradě se zastavil pod jedním ze sakurových stromů v plném květu a zadíval se k obloze na které pozoroval hru barev tvořenou právě zapadajícím sluncem. Lehký vánek si mu jemně pohrával s vlasy a kolem něj se snášela k zemi spousta okvětních lístku z květů sakur.
Mobu jen oněměl stál a nezmohl se na jediné slovo. S užaslým pohledem upíral svůj zrak na Yusukeho, který v záři zapadajícího slunce a ve víru okvětních plátků vypadal až nadpozemsky. Chvíli si mislel, že to snad aní není možné, tohle se snad stává jen ve filmu a nikdy by neřekl, že takovou chvíli zažije i on sám. Když se konečně vzpamatoval z toho dech beroucího pohledu na svého milovaného, zamířil pomalým krokem přímo k němu. Jemně ho pohladil po tváři. Yusuke se na něj podíval s úsměvem na rtech a on se pomalu sklonil k jeho rtům a věnoval mu něžný ale dlouhý polibek. Yusuke stále trochu omráčený z té nádhery se okamžitě k Nobuovi přitiskl a do polibku se také zapojil. Vnímali jen jeden druhého, okolní svět pro ně v tu chvíli přestal existoval a jejich společný polibek se začínal prohlubovat a stával se čím dál víc vášnivějším. Na chvíli se od sebe odtrhli jelikož už jim obou docházel dech a jen tak stáli v objetí a hleděli si navzájem do očí jen tím prostým pohledem si říkali vše co je potřeba. Nobu se opět sklonil k jeho rtům a spojil je v opětovném ale omnoho vášnivějším polibku.
Pomalu a něžně ho pokládal do trávy a sám si k němu přilehl. Rukama bloudil po celém jeho těle. Jednou rukou mu odhrnul kimono z ramene a zápětí jej na něj políbil a přez jeho šíji, kterou zasipával nespočtem drobných polibku se vracel k jeho rtům, které vzápětí uvěznil v dalším, dlouhém, vášnivém polibku a přitom se rukou přesouval níž a pohladil ho po odhaleném stehně a pomalu se přesouval k jeho vnitřní straně po níž mířil víš až se propracoval k jeho mužství, které už se celé dmulo nedočkavostí lačnící po jeho doteku. Nejdříve jemně přejel dlaní po celé jeho délce poté ho celého obejmul a začal ho dráždit pomalými a tahlými pohyby své ruky. Druhou rukou se přesouval k jeho pasu a pomalu rozvázal pásek který jako jediný dosud bránil tomu aby ho mohl laskat po celém těle.
Jen co Nobu osvobodil Yusukeho z jeho zajetí, okamžitě vyklouzl z rukávů a paže mu obtočil kolem jeho šíje. Nobu dál nerušeně pokračoval v dráždění jeho přirození čímž ho dováděl k naprosté nepříčetnosti. Yusuke se prohýbal vzrušením pod jeho doteky a slastně mu vzdychal jeho vlastní jméno do úst. Nobu vnímal jak se pod ním Yusuke prohábá slastí a snaží se pánví pohybovat proti jeho ruce aby tak co nejdříve dosáhl vrcholu a ukončil tak tím toto slastné trápení. Nobu začal zrychlovat pohyby své ruky a přitom se svými rty přesouval na jeho odhalenou hruď a začal jazykem dráždit jednu bradavku jemně ji stiskl zuby a okamžite ono místo polaskal jazykem stejně tak učinil i u druhé. Yusuke se stále více prohýbal pod jeho doteky v návalu rozkoše, kterou právě prožíval. Nobu se pomalu přesouvala přez jeho hruď níže a zanechával za sebou na Yusukeho rozpálené pokožce vhkou cestičku. Jazykem obkroužil jeho pupík na který mu vzápětí věnoval polibek postupoval stále níže. Nobu přestal s pravidelnými pohyby své ruky, které přívaděly Yusukeho pomalu ale jistě k vrcholu až se Yusuke nespokojeně zavtěl aby dal najevou svůj nesouhlas s tím, že přestal ale vzápětí opět slastně vzdychl jelikož Nobuovu ruku vystřídala jeho ústa. Nobu jazykem obkroužil špičku jeho přirození a na vrchol mu dal drovný polibek, který by se dal přirovnat k dotyku motýlých křídel a přesto tento nepatrný dotek Yusuke sítil pomalu stejně jako kdyby se ho na tom místě dotkl rožhaveným kovem a opět se prohl pod vlnou rozkoše, kterou mu Nobu způsobil tímto gestem a která se mu rozlévala po celém těle.
Nobu sám sebe opomínal i když byl i on sám vzrušený až k zbláznění a přesto byl stále uvězněn v těsných kalhotech, to nejdůležitější pro něj teď ale představovalo jen Yusukovo tělo které stále nepřestával laskat něžnými doteky a přitom obepjal Yusukeho přirození svými rty a začal pomalu zklouzávat po celé jeho délce až ke koření a zase zpět. Všechny jeho pohyby byly tak pomalé až to přecházelo ve slatné mučení, kterému se Yusuke plně oddával. Nobu už cítil, že Yusuke už je na pokraji té pomyslné hranice která ho dělí od toho aby vystoupal na samý vrchol a pomalu se na vlnách rozkoše snášel zpět na zem a tak své pohyby ústy zrychlil, když se konečně Yusuke prohl v konečné křeči a nechal se obejmout náručí dlouho očekávaného a vytouženého orgasmu který ho okamžitě vynesl až na samý vrchol a přitom ve stále probíhajících křečích způsobené přávě prožívaným orgasmem vypouštěl své sperma do Nobuových úst. Nobu si pohledem užíval Yusukeho touhou zastřený pohled ve kterým bylo vydět, že stále prožívá dozvuky této chvíle užívá si všechny již malé vlnky rozkoše probíhající mu celým jeho tělem.
Nobu se opět sklonil k jeho tváři a jemně ho začal líbat. Yuseke se vzejal proti Nobuovi a tím ho dunitil si kleknout. Yusuke, aniž by přerušil jejich vzájemný polibek a nenarušil tak tanec jejich proplétajících se jazyků ve víru vášně, se posadil Nobuovi obkročmo na klín začal mu rozepínat kalhoty tím osvobodil jeho vzpínající se chloubu s těsného zajetí kalhot a okamžitě obtočil své štíhlé prsty kolem údu začal ho pomalu dráždit.
Nobu už to nemohl vydřžet tak dlouho se držel zpět až to bylo k nevydržení a přál si by to Yusuke co nejrychleji ukončil a dopřál tak jemu vytouženého uvolnění. Yusuke to ale nechtěl tak rychle ukončit. Chtěl mu dopřát stejné lásky a péče, kterou věnoval on jemu. Pomalu se tedy nadzvedla začal dosedával na jeho vzrušením ztopořený úd. Když už byl celý uvnitř jeho těla, tak chvíli setrval bez hnutí aby si jeho tělo přiviklo a snažil se i přez tu bolest, kterou na chvíli ucítil, se uvolnit. Objal Nobua kolem ramen a přerušil jejich polibek a zahleděl se Nobuovi do očí, které mu říkaly jak moc ho miluje a to samé říkal i Nobuův pohled upřený do jeho očí.
Když už Yusuke cítil, že je to v pořádku tak se pomalu zkusmo nadzvedl a opět dosedl a téměř okamžitě jím projela opět vlna slasti až se pod tou vlnou rozkoše prohl, zaklonil hlavu a z úst mu unikl další slastný sten. Což Nobuovi dalo jasně najevo, že je vše v pořádku. Obtočil své paže kolem Yusukeho a přitiskl si ho k sobe a začal ho opět pokládat do trávy. Yusuke mu obtočil své nohy kolem jeho boků a sladil své pohyby s těmi jeho.
Nobu už se dál nedokázal udržet a stále zrychloval tempo svých přírazů. Jejich slastné steny se nesly již setmělou krajinou jejíž ticho nic jeného, kromě jich samotných nenarušovalo. Nobu se sklonil nad Yusukeho a při posledním přírazu při kterém vyvrcholi uvnitř Yusukeho tiše zašeptal do jeho rtů dvě sladká slůvka.
„Miluji tě.“
Yusuke opět vyvrcholi téměř ve stejnou chvili a tak schoulený v jeho náručí prožívali spolu dozvuky svého milování a své rty opět spojili v něžném ale dlouhém polibku. Ještě nějakou chvíli si jen tak leželi vzájemně v náručí a sledovali hvězdnou oblohu ale noc byla přece jen trochu chladná a tak se ruku v ruce vyda zpět do domu, kde už jen vyčerpaně ulehli do postele s nebesy a jen co se jejich hlavy dotkly polžtáře tak unaveni milováním okamžitě usnuli.
Komentáře
Přehled komentářů
fakt krásna poviedka...prepáč, že som ti nedala komentár ku každému dielu ale bola som tak nedočkavá, že som si to chcela dočítať...bude ešte pokračovanie? ak hej tak sa hrozne teším...fakt úžasna poviedka
Čekám na pokračování
(Mirek, 28. 10. 2010 15:04)
..................
taky bych chtěl takovýho šéfa
..............
;DDDDDDDDDDDDD
(misa737, 10. 7. 2010 22:59)super, škoda že som tvoju stranku nasla tak neskoro ale urcite budem doporucovat dalej..no teraz k poviedke..SUPEEEEEEEEEEEEEER sa tžesim na pokracko len netusim kedy bude ta gradacia s tym co bolo pred tym hotelom ale sak k tomu sa urcite este dostaneme ne?;DD
kated
(www.kagome-sora.blog.cz, 8. 7. 2010 22:53)oh oh super super super:-) no jo taky jsem to cekala XD ...krome ty malinky chyby kterou jsem uz zminovala to bylo uzasny....prosim dalsi dilek. a taky by me moooooooc zajimal ten pribeh s prazdninama (urcite vis jakej...zatim ma jen jednu kapcu)...asi je to tim ze takovy typy pribehu mam nejradsi...tim myslim chovani toho paru k sobe XD
......
(Hirotana Naoto, 25. 6. 2010 15:24)
ííííp...já vůbec nedokážu dát dohromady plnohodnotný komentář...Prostě nádherně dokonaléééé!!!!XD
=0)
(Teressa, 25. 6. 2010 9:21)uzasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)
kawaii
(keishatko (www.keishatko.blog.cz), 25. 3. 2011 12:15)