Shonen-ai/Yaoi - výplody mé hlaviky

Mámina kontrola aneb další přerušení v nevhodnou dobu!

Jen co jsem naštvaně zabouchl dveře od koupelny a pustil sprchu i když jsem už do ní nešel, slyšel jsem, že se brácha s Michalem o něčem baví ale díky puštěné sprše jsem ničemu nerozuměl a to i přestože jsem měl přilepné ucho u dveří, tak jsem bohužel nic neslyšel jenom mi to všechno připadalo jako mumlání. Pak jsem zaslechl bouchnutí dveří. Došlo mi, že někdo z pokoje odešel a já jen doufal, že ten někdo nebyl Michal. Sakra! Vážně mám obrovskou chuť bráchu zabít. Takle to překazit. Jsem si na stoprocent jistý, že kdyby tam ten idiot nevlezl, že by mě Michal políbil a co teď?! Možná se naštval, možná se mu to rozleželo v hlavě co já vím no a třeba odešel. Jestli to byl opravdu on kdo odeše tak přísahám bohu bráchu zabiju. Rozhodl jsem se, že už je dost trucování a tak jsem vypl sprchu a pomalu otevřel dveře a viděl jsem Michala nervózně si to rázovat po pokoji ani při jeho otočce si nevšiml, že ho pozoruju a teprve až když byl skoro u mě si všimnul, že stojím ve dveřích koupelny a dívám se na něj. Okamžitě se zastavil a opět jsme si navzájem upřeně dívali do očí. Jenže bohužel už to bylo jiné už v tom nebylo to kouzlo a touha bohužel jenom nastala trapná chvilka ticha při které jsme jednoduše jeden zírali na toho druhého. Začínal jsem se pomalu cítit divně a bylo mi líto, že to není takové jako před vpádem toho kreténa, který se nazývá mím bratrem, asi si to opravdu rozmyslel. Možná si řekl, že přece jenom jsem pro něj mladej spratek a nic víc. Tohle pomyšlení mě bohužel totálně zabíjelo ale udělat se s tím nic bohužel nedalo. Teď jsem mohl jen doufat, že to tak není. Abych prolomil to tíživé ticho jsem jen ustoupil od dveří koupelny.

„Koupelna už je volná.“

Michal asi jen na dvě vteřiny zaváhal naznačil jako kdyby chtěl udělat krok ke mě ale hned si to bohužel rozmyslel a se slovy „Díky.“ Zaplul do koupelny a potichu zavřel dveře.

Sakra je to v háji. Že by opravdu jen provokoval se mi nezdálo v jeho pohledu bylo vidět, že taky neví jak dál. Ale jak má vědět co se mu v tý hlavě rojí za myšlenky když si pomalu nejsem jistej ani těma svýma! Sakra neměl jsem tam, tak stát jak nějakej nezkušenej Jarda a měl jsem k němu prostě jít a políbit ho a bylo by hotovo. Buď by to byl polibek opětovaný a nebo by mi jednoduše jednu natáhl. Teď už je ale pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Teď už je opravdu pozdě nad tím přemejšlet. S hlavou plných mylšenek co teď jak se mám chovat jak se bude chovat on a podobných blbostí jsem jednoduše zalezl do sprchy a jakmile na mě začaly dopadat kapky hřejivé vody které jemně laskaly mé tělo jsem to všechno vypustil z hlavy.

Když jsem si dostatečně užil sprchu, osušil jsem se oblíkl se do čistého, tak místo abych hned vyšel ven jsem se ještě zastavil před zrcadlem a začal jsem si upravovat vlasy bohužel jsem s tím stále nebyl spokojený jelikož se mi nelíbilo jak to vypadá, tak jsem se nakonec rozhodl, že tomu pomůžu maličkou trochou gelu. Ta maličká troška nebyla nakonec zas tak maličká a nebyla to zas ani moc trocha každopádně se mi díky tomu povedlo na hlavě vytvořit dokonalej účes typu vůbec jsem se nesnažil aby to vypadalo dokonale. Což se mi teda nestává když už pohužívám gel tak si s ním vlasy jednoduše prohrábnu a víc se o to nestarám, tentokrát jsem si na tom dal ale opravdu hodně záleže aby to vypadalo opravdu dokonale ale aby to zároveň neříkalo, že jsem se až moc snažil. Což bylo docela teďký skloubit to dohromady ale nakonec se povedlo. No a abych tomu dodal korunu tak jsem na sebe cáknul i trochu té vůně. Ale to opravdu jenom trochu abych nebyl cítit na sto honů a spíš aby si toho všiml jen ten kdo bude u mě v což jsem doufal, že bude právě Radek. Hlavně aby si toho nevšiml Tomáš jelikož ten moc dobře věděl, že tuhle vůni používám pouze v případě, že se mám sejít s někým kdo se mi líbí. Sakra kdybych já mu taky blbec vždycky všechno nevyžvanil, tak bych si teď nad tím nemusel dělat hlavu. Byl jsem přesvědčenej o tom, že Radek už bude dávno dole. Záhy jsem se ale přesvědčil o mém špatném smýšlení, jelikož jakmile jsem otevřel dveře viděl jsme jak Radek sedí na své posteli a bylo vidět, že celou dobu pozoroval dveře a čekal až vylezu. Jakmile jsem vylezl a zavřel za sebou dveře bylo vidět, že se mu líbí ci viděl a já jsem se nad tím v duchu pousmál a řekl jsem si že přeci jen mé snažení bylo k něčemu platné. Nemohl ze mě spustit oči. Nebylo se čemu divit Měl jsem na sobě lehké, světlé pláťené kalhoty a tmavou košily a přez jedno ramno jsem měl přehozenou mikynu přepravenou na později až bude chladněji. Byl jsem si jistej, že v tom vypadám dobře. Jeden by řekl, že je to divné naštěstí je tohle oblečení pro mě opravdu normální. Tepláky nosím opravdu jen minimálně a místo nich většinou volím právě tento typ jednoduchých kalhot. Po chvíli se postavil se stále upřeným pohledem na mě a místnost začala zaplavovat stejná nálada jako předtím, než nám to jedna určitá osoba překazila. Rozhodl jsem, že tentokrát to budu já kdo udělá ten první krok a pomalu jsem šel směrem k Radkovi.

„Čelkal si?“

„Hm.“

Jednoduchá stručná odpověď. No víc ani říkat nemusel je naprosto jasné, že na mě čekal a tak jsem pomalu pokračoval v chuzi s rukami v kapsách a tentokrát jsem to byl já kdo se zastavil těsně před tím druhým a ten druhý krok byl tentokrát na něm a já opravdu doufal, že ho udělá. A taky že ho udělá proto, že ho opravdu chce udělat.

Celou dobu co byl Michal v koupelně jsem přemýšlel nad tím co mám udělat až z ní vyleze ale nezmohl jsem se na nic a tak jsem si jednoduše sedl na postel naproti koupelně a hypnotizoval jsem dveře a čekal až se otevřou a když se tak stalo nestačil jsem se divit. Jelikož to co jsem viděl mi doslova vzlo dech. Michal vypadal naprosto dokonale. Doslova jsem na něj zíral a nemohl jsem od něj odrhnout oči. Vypadal jako ztělesněná nedbalá elegance. Ježiš na tohle by snad měly vydávat zbrojní pas jelikož takhle vypadt, tak to vás dokonale srazí na kolena. Nervózně jsem vstal a pořád sledoval Michala který se ke mně začal pomalu přibližovat.

„Čekal si?“

„Hm.“

Ježiš no já tomu dávám. Tak jsem se mohl zmoct na lepší odpověď. Michal nad tím nehnul ani brvou a spohledem upřeným do mích očí se stále přibližoval a zastavil se až těsně u mě. Sakra, tak teď je to na mě. Bože kdy že se ty role obrátili. Já myslel, že jsem to já kdo se ho tady snaží svést zatím co teď to vypadá tak, že Michal je tady teď ten kdo naprosto dokonale kontroluje situaci a já tady teď stojím jak naprostej magor a nehejbu se. Sakra tak už se prober a udělej ten poslední krok. Tos přece chtěl no tek se už konečně rozhejbej. V duchu jsem si dodával odvahy a začal jsem už i tak nepatrnou vzdálenost zkracovat začal jsem se k němu ještě více přibližovat s pohledem upřeným tentokrát na jeho rty jsem se k němu natahoval.

Tak teď nebo nikdy. Buď něco udělá nebo jsem si to asi vážně jenom vysnil. Ale přece jenom tady na mě čekal a to přece nemusel ne. Když už jsem to chtěl vzdát a jednoduše otočit a odejít, tak se konečně pohnul a začal se svými rty a s pohledem upřeným na ty pomalu ale opravdu neskutečně pomalu přibližovat. Když už naše rty dělilo doslova jen pár milimetrů, tak se zasek zvedl oči zadíval se do těch mých a nervózně polkl jakoby najednou nevěděl jestli může nebo jestli to nakonec není žert. Usoudil jsem tak tedy alespoň z jeho nejistého pohledu do mých očí. Jenže já už jsem se jednoduše neudržel a tak jsem jednoduše vyndal ruku z kapsy zajel mu s ní do vlasů a pařitáhl si jeho boličej k sobě abych naše rty konečně propoji v polibek. Nejdřív jsem se jen lehce a zkusmo dotkl jeho rtů něžně jsem ho na ně políbil na chvíli jsem otevřel oči a zadíval se na něj. Přeci jen jsem mu chtěl dát šanci aby se sám rozhodl jestli je to opravdu to co chce. Pomalu otevřel oči a to co v nich bylo vidět rozhodně nebylo ne. Tentokrát to byl on kdo udělal další krok. Obtočil mi ruce kolem krku a zajal mé rty v dalším polibku. Tentokrát ale už vůbec ne v tak neviném jako byl ten můj. Druhou rukou jsem ho chytil kolem pasu a pořádně si ho přitáhl k sobě a náš první polibek jsem prohloubil. Radek se ke mě ještě víc přitiska a zašal mi na mé polibky odpovídat. Naše jazy se vydali na objevnou pouť do neznámeho a pomalu jsme prozkoumávali ústa toho druhého. Chvíli jsem se doslova jenom oťukávali jenže ani jednomu z nás to nestačilo a tak se náš polibek začínal stávat mnohem více vášnivějším a náruživějším. Radek mi mezitím vjel také jednou rukou do vlasů a druhou rukou se rozhodl vydat na průzkum mého hrudníku. Aní já jsem toto počínání nenechal bez odezvy a pomalu jsem začal přejíždět rukou po jeho zádecha a začal jsem s jistotou mířit k okraji jeho tryčka a pomalu jsem pod něj vklouzl a nejdříve jsem něžně pohladnil místo kde jsem věděl, že se nachází jeho modřina. Bylo to naprosto neskutečný. Nejsem žádný zelenáč a tak musím přiznat, že jsem se líbal opravdu často a hlavně moc rád ale tohle byl opravdu ten nejkrásnější a nejúžasnější polibek jaký jsem do teď zažil a taky mě to neskutečně moc vzrušilo. Bylo mi jasný že pokud budem pokračovat stejným směrem a tempem jako dosud, tak to neskončí jenom u líbání a co si budem povídat vůbec bych nebyl proti. Sice jsem se nikdy s nikým ještě nevyspal hned po první polibku. To prostě nebyl můj styl. Vždycky jsem s ním musel nějakou dobu chodit a taky jsem si musel být jistý, že k němu něco cítím. Když už ne věrnou a neskonalou lásku tak jsem ho musel mít jednoduše alespoň rád a pokud jsem neměl , tak jsem to radši skončil než abych s někým spal bez citu. Jenže tohle bylo jiné. Tenhle kluk mě doslova pohlcoval. Bože já jsem se snad do toho kluka vážně zamiloval. Myslím, že teď bych pro něj udělal vážně cokoli. Jenom jsem nechtěl přestat a dál jsem si užíval souboje našich jazyků a rukou jsem se pomalu přesunul na jeho hruď a začal jsem mu jemně dráždit bradavku. Jako odpověď na mé počínání, což mě jen utvrdilo v tom, že jednám správmě mě vzápětí utvrdilo Radkovo slastné zasténání do mých ústů. Tak tohle je vážně můj limit. Bože já ho tak strašně moc chci a to teď hned.........

„Héééééééééj klucíííííííí. Ježiš co vám tak dlouho trvá. Jestli hned nepřijdete, tak vám všechno sežerem.“

Ježiši já ho vážně zabiju. Bude to dokonalá bratrovražda. Nakonec jsem se rozhodl ho ignorovat a jednoduše jsem se dál oddával Michalovým laskajícím rukám a dál si užíval všeho co mi dával. Právě se mi plní můj sen a já si ho přece nenechám přerušit. Přesně po tomhle toužím už několik let. Nemůžu uvěřit, že se mi to všechno splnilo a ještě že je to všechno prostě dokonale úžasný. Takový pocit jsem ještě nezažil. To že ho miluju už vím dlouho a po dnešku vím i to, že bych se ho už nikdy nedokázal vzdát.

„No tááááák brácha. Dělej a slez konečně dolu.“

Škubni si a dej mi pokoj. Dál jsem ignoroval bratrovo volání a přitiskl jsem se svým přirozením na to Michalovo což tentokrát vyvolalo toužebný sten z nás obou a to mě neskutečně moc potěšilo. Bylo mi jasný, že teď už ani jeden z nás nepřestane a taky že dnes neskončíme jen u líbání i když naprosto úžasného líbání a jsem si zároveň i jistý, že si je toho stejně tak vědom i Michal.

„Sakra brácha teď už ale opravdu nakluš dolu. Volá máma. Jé ahoj mami, no jasně, že jsme v pořádku. Radek? Jo jo taky je v pohodě. No teď je v pokoji. Hm. Jo. Nekecám. Jo dám ti ho k telefonu když mi nevěříš.“

Tohle už se bohužel ale ignorovat nedalo. Jelikož pokud bych tohle ignoroval tak nejen že by sem brácha určitě vpadl ale hrozilo by i to, že se sem rozhodně přijet i má rozzuřená matinka.

Musel jsem chtě nechtě všechno přerušit.

Když jsem se od Michala odtáhl a zadíval se mu do očí bylo vidět, že má na mysli to samé jako já, že teď už opravdu nemůžeme Tomáše ignorovat.

„Sakra! Vaše rodiná má opravdu naprosto dokonale nevhodný načasování. Máte to snad dědičný.“

„Dosto dobře je to možný.“

Michal se nad tím ne zrovna moc radostně ušklíbl a vydal se ne zrovna moc nadšeně ke dvěřím. Spíš to vypadalo, že je i dost nasranej. Sice mě mrzelo, že nám to přece jen bylo přerušeno ale zase mě potěšilo Michalovo chování.

No každopádně informace o tom, že volá mámě mě dokonale zbavila veškeré vzrušení a tak jen s úsměvem nad Michalovou rekcí jsem se vydal taky dolů.

„jo jo mami. Jasný. Rozumim. Ne neboj nic se nestalo. Ano Radek je opravdu v pořádku. Ne mami neboj nic ti nezatajuju. Opravdu nelžu. Ne. Jenom je nahoře. Jo jasný. Jo mami prosím tě říkal jsem ti že....... počkej už jde. Jo hned ti ho dám.....“

Rukou přikryl sluchátko. No to je dost, že deš. Máma úplně šíli, že se ti nemůže dovolat a je přesvědčená, že se ti něco stalo. Sakra co máš s telefonem a co jste tam dělali tak dlouho.?!“

„Nic. Míchal byl v koupelně no a já jsem jednoduše mámě nemohl brát telefon protože jsem mluvil s někým jiným.“

„Tak proč si mi neodpověděl?!“

„No asi proto, že bych mluvil s někym jinym? Ježiš brácha nedělej z toho vědu a dej mi ten telefon ať ji můžu uklidnit, že žiju.“

No přece mu nebudu řikat je sorry já ten telefon vypl jen tak pro jistotu aby mě náhodou nic nerušilo, kdyby se mi přece jen podařilo Michala dostat. To zrovna. Nejsem debil.

„Mami? No ahoj. No jistěže jsem v pořádku. Proč by se mi něco mělo stát. Mami neblázni nikam nejezdi. Prosim tě jsem v pořádku, nic mi není a telefon jsem ti nebral jelikož jsem měl hovor s někým jiným. Co? No jenom s kámošem. Neboj mami brácha se chová jako příkladný bratr a dává na mě pozor. Jo když už jsme u toho, tak prosim tě mami mohla bys mu vysvětlit, že nejsem malej a nemusí na mě dávat pozor na každým kroku? Vážně mi připadá jako když to už trochu s tou péči přehání. Co? Tobě to připadá v pořádku? No tak to ti pěkně děkuju. Jo jasný. Dobře. Jo pozdravuj tátu. Dobře. Měj se ahoj.“

„No a je to. Vyízeno zařízeno. Máma naprosto spokojená.“

„Proč si jí říkal, že to přehánim. Já bych neřekl, že to přehánim spíš naopak.“

„No to je jednoduchý. Kdybych mámě říkal, že je všechno v pohodě, tak by mi prostě nevěřila. A když jí řeknu, že si tady připadám jak malej Jarda, tak bude spokojená jelikož bude přesvědčena, že mě dokonale hlídáš. Má nespokojenost s tvou přehnanou péčí znamená její naprostou spojenost. Jasný jak facka.“

„Ty brácho, že ty jsi někdy hlavička mazaná.“

„Taky bych řekl. Tak jdem konečně na ten dlabanec ne? Už mám hlad jako vlk.“

„To já taky. Docela rád bych si teď na něčem smlsnul!“

Dodal mým směrem ještě Michal s pohledem upřeným do mých očí a mě bylo hned jasné, že teď nemyslí jídlo. Což mě opět velice potěšilo. Bohužel by teď bylo opravdu divný, kdybychom se hned vypařily a tak jsme se jednoduše vydali Tomovi v patách a přidali se k ostatním kteří se už velice dobře bavili a vážně nám skoro nic nenechali. Přece jen nám ale brácha s vypětím všech sil něco ubránil a tak jsme se nakonec s Michalem dobře nadlábli a zapojili sme se do zábavy. Samozřejmě jsme se posadili vedle sebe a díky tomu, že to bylo poslední místo, které bylo spíš pro jednoho než pro dva jsme na sebe byli doslova přilepený což ale ani jednomu z nás nevadilo.